Mezi apokalypsou a ... - Rózewicz Tadeusz

Mezi literární osobnosti přinejmenším evropského, ne-li světového
významu, které literatuře dalo polské 20. století, nepochybně patří
také Tadeusz Rózewicz – tvůrce, který se vedle jiných už od svého
debutu v roce 1947 po svém pokouší o zdánlivě nemožné, totiž o
„poezii po Osvětimi“. Tvoří tedy od samého počátku s oním vědomím,
které jeho generaci dala zkušenost druhé světové války, s vědomím
nemožnosti psát jako „předtím“, a přece s nepřekonatelnou potřebou
vydat svědectví. Jeho „nahé verše“, jak je označovala kritika,
vznikají ze slov kladených na sebe jako očištěné cihly či kamení
trosek a přemáháním vlastní i cizí osamělosti skládají obraz toho,
co musí být zachráněno. Bohatě dokumentovaný svazek představí život
a rozsáhlé dílo tohoto světoznámého „korunního svědka 20. století“
v působivé zkratce.